Výlet do Vídně
Výlet do Vídně
Tak moc jsme si ho všichni přáli a konečně byl tu. Výlet do Vídně. Němčinu už máme třetím rokem a ještě jsme neměli příležitost si ji „naživo“ vyzkoušet. Paní učitelka Růžková nám u CK „Zájezd“ na 8. listopad domluvila jednodenní výlet na zámek Schönbrunn a do ZOO u něj.
V úterý ráno se sešli všichni, kteří toužili spatřit Vídeň, před Obecním úřadem v Šitbořicích. Pod laskavým dohledem učitelek Růžkové, Hrodkové, Kačurové a Trubákové jsme nastoupili do autobusu a krátce po sedmé vyrazili. Následovalo nezbytné hemžení, sdělování dojmů ze vstávání, toho, co jsme zapomněli, co si koupíme, zda máme dostatek kreditu, co zrovna posloucháš za písničku, jestli nám nebude zima, nebo naopak moc teplo, kdy budeš svačit a tak podobně, až nás únava přemohla a konečně jsme usnuli. Krátce před půl desátou jsme dorazili do cíle.
Vystoupili jsme z autobusu a první nástraha byla tu. Obchůdek se suvenýry. Mají tam pěkné věci, a dokonce i s cenovkami, takže vlastně se nemusím na nic ptát, nic říkat „nedej bože německy“. Stačí ukázat, nebo vzít do ruky a zaplatit.
S prohlídkou Schönbrunnu to bylo podobné – němčinu jsme nepotřebovali. Ve dvou skupinkách jsme vyrazili do zámku. Působil na nás majestátně. Už ten vstup. Jak říká Bořík: „Ti orli jsou krásní!“ Průvodce nám dělala malá audio krabička, ve které jsme si navolili místnost, v níž jsme se právě nacházeli a ona nám povídala. Šli jsme svým tempem a každý se obdivoval něčemu jinému. Někoho zaujala kulečníková místnost, někoho toaletní místnost císařovny, křišťálové lustry, pracovní stůl císaře, látkové tapety, koberce, kachlová kamna, jídelní stůl.... prostě každý z nás měl oči pro něco jiné.
Bylo to moc hezké, ale rádi jsme vyšli ven do zahrady. Nejdříve jsme zamířili k fontáně. Bylo to příhodné místo pro společnou fotografii, ale hlavně - museli jsme do ní hodit nějakou minci. Všichni turisté to dělají, tak proč dělat výjimky – no ne? Po klikatých cestičkách jsme od fontány mířili vzhůru k vyhlídce Glorieta. Bývá odtud krásný rozhled po celém okolí až do Vídně. Tentokrát jsme měli smůlu. Byla mlha, ale i to málo vypadalo krásně. Zahrady jsou rozlehlé a upravené. Mezi stromy a zastřiženými keři jsou rozestavěné sochy a fontánky, jako by tam stály odjakživa.
Z Gloriety jsme pomalu sestupovali k zoologické zahradě. Tady jsme se také rozletěli jako hejna vrabců a dvě hodiny byly rázem ty tam. Většinu zvířat jsme znali, takže jsme nepotřebovali číst německé cedulky na klecích a u výběhů. Úspěch sklidili lední medvědi, kteří si neúnavně hráli ve vodě, pak kozy, u kterých bylo hodně laviček, takže děvčata tam odpočívala, pralesní expozice zase nabízela teplo, ale na žebříčku nejvýše se umístila panda, kterou téměř nikdo v ZOO ještě neviděl.
A už je tu pět hodin, je čas vracet se domů. Jedeme bez zastávky. Povídáme si o zoologické, o zámku, o Sissi, ukazujeme si fotky, smějeme se hloupostem a když se setmí, mnozí i usnou. Jsme doma.
A kolik jsme toho namluvili německy? No to byste nevěřili kolik!
Účastníci zájezdu z 9. třídy