Exkurze Osvětim

Dne 15. 5. 2026 jsme vyrazili od obecního úřadu na jednodenní výlet do polské Osvětimi – bývalého koncentračního tábora z období druhé světové války. Počasí po cestě nebyla žádná sláva, pršelo vydatně celou cestu, takže jsme se trochu obávali, jaké bude na místě, i když šedivé mraky nad našimi hlavami dost přesně vyjadřovali atmosféru místa, kam jsme směřovali. Cesta byla dlouhá tam i zpět, ale každý si našel způsob, jak se zabavit. Když jsme dojížděli k Osvětimi v Polsku a viděli tábor na vlastní oči, dopadl na nás zvláštní pocit, bylo znát, že se atmosféra v autobuse trochu změnila. V 13:00 nám začínala prohlídka Auschwitz II, menší části táboru, kde byla většina informací o všech zločinech proti lidskosti spáchanými nacisty. Při procházení mezi budovami a také místnostmi vládla svírající a tichá atmosféra. Vidět fotky a věci lidí, kteří zde zažili nelidské zacházení, nebylo vůbec příjemné, pocítili jsme atmosféru druhé světové války a bylo to až děsivé. Viděli jsme protézy vězňů, brýle, oblečení, tisíce obuv a zavazadel, které tu zůstaly. Bylo to pro nás velmi citlivé. Ke konci první části prohlídky jsme se prošli kolem cel a plynových komor, nepředstavitelné, čím si vězni museli procházet. Potom jsme autobusem přejeli do další části, do vyhlazovacího tábora Březinka. Hned po příjezdu jsme viděli, jak moc rozsáhlá tato část je. Tato prohlídka byla venkovní, ale i tak nás všechny poznamenala stejně tak silně. Sice byla většina „domů“, kde vězni pobývali, zbouraná, ale i tak bylo vidět, že to nic pěkného nebylo. Dokonce jsme měli možnost se jít kouknout do jednoho z domů, kde pobývali, šli jsme se podívat i k pomníku zemřelým. Po skončení prohlídky nám ještě paní průvodkyně říkala o tom, jak bychom se měli vzájemně respektovat a neodsuzovat ostatní lidi, ať už vypadají jakkoliv, mají jakoukoliv národnost. Po celé prohlídce Osvětimi a Březinky jsme se ještě v Polsku stavili na jídlo a pak hurá domů. Cestou domů jsme měli prostor přemýšlet o celé prohlídce a zamyslet se nad tím, jaké mám štěstí, že máme kde bydlet, co jíst a pít, že si můžeme rozhodovat o věcech sami a hlavně že se nemusíme každý den probouzet s pocitem, že už se další den neprobudíme. Na tomhle místě jsme si uvědomili, že si musíme více vážit svého života, být ještě více vděční za to, co všichni máme. Byl to rozhodně nezapomenutelný zážitek.

Žáci 7. – 9. ročníku ZŠ Šitbořice